PriceWaterhouseCoopers prodává počítačovému obrovi svou konzultační divizi. V nedobrých časech se kupující radují a prodávající jsou smutní.
IBM, největší počítačová firma na světě, kupuje konzultační oddělení spadající pod jednu z „Big4“ (dříve „Big5“, ještě dříve „Big6“) auditorských firem za tři a půl miliardy dolarů. Málo nebo moc? Když se psal rok 2000, čerstvá ředitelka společnosti Hewlett-Packard zkoušela koupit tutéž divizi za 18 (slovy osmnáct)
miliard dolarů; nakonec z koupě sešlo. Jak je možné, že se IBM podařilo totéž koupit za dva roky za pětinu ceny? A jaký smysl vůbec tato spojování mají?
Především - dnes se firmy kupují a prodávají za zlomek ceny než před dvěma lety. Důvod je jednoduchý, pokles ceny akcií na burze. Od Amazonu po Microsoft, akcie všech těchto firem poklesly nejméně na polovinu, někdy i na pětinu, šestinu nebo dvacetinu původních hodnot. Většina obchodů se děje výměnou akcií za akcie, nikoli v hotovosti, a v přepočtu tak dojdeme k menším hodnotám. Prakticky žádná firma nemá 18 miliard dolarů cash, čili v hotovosti spící na účtu – transakce s HP před dvěma lety měla být all-stock, čili čistou výměnou akcií. U IBM je to nyní jiné: 3,1 miliardy platí IBM v hotovosti nebo v rychle kapitalizovatelných cenných papírech, jen za 400 mil. obdrží akcionáři PwC akcie IBM. To je výhoda a síla IBM: dnes, v době, kdy cash is the king, může kupovat velmi cenné firmy za hotové peníze. Mnoho miliard na kontě má ještě Microsoft a Intel, pak už nikdo.
Proč PwC, jeden z nejslavnějších a bohatých světových auditorů, prodává svou konzultační větev? Musí, zejména nyní. Zejména po katastrofálních skandálech (Enron, WorldCom atd.) už nesmějí auditorské firmy konzultovat, jestli vůbec mají přežít. Každý velký auditor si v minulosti pěstoval konzultační oddělení, což je jako v oné bajce kozel zahradníkem, nebo lepším přirovnáním: jako kdyby soudce dával ve volném čase obviněnému a jeho obhájci konzultace (za peníze), jak nejlépe vystupovat před soudem a před stejným soudcem, aby dosáhli dobrého výsledku. Pokud se divíte, jak k tomu vůbec mohlo ve vyspělých západních ekonomikách dojít, nejste sami.
Jaký význam má tato akvizice pro IBM? Konzultační divize IBM je největší a nejziskovější částí firmy s obratem 35 miliard (!!) dolarů ročně. To je bezmála polovina jejích celkových tržeb, takže IBM vlastně je tvořena dvěma firmami: počítačovou a konzultační. Slovo „konzultační“ je potřeba přijímat jinak než jak to zní v češtině, nejde o pouhé poradenství, ale o implementace podnikového software, support, o outsourcing veškerých starostí o firemní hardware i software, ale často i o starosti o obsluhu zákazníků, logistické operace atd. IBM ve světě velmi často dělá to, co u nás zatím není zvykem: přebírá od firem podnikatelské, avšak „non-core“, neklíčové a „servisní“ operace. U nás stále nefunguje tak vysoká specializace jako venku, každý se snaží dělat vlastními silami vše.
IBM s firmou kupuje hodně velký zástup zaměstnanců – konzultační divize PwC jich měla celých 30 000, a roční obrat okolo 5 miliard dolarů. Protože konzultanti obvykle „jedou“ na vysoké marži, je nutno říci, že IBM skutečně došla k této akvizici velice levně, obvyklých by spíše bylo něco okolo 10 miliard dolarů a ne 3,5. Ale v nouzových dobách to tak funguje: prodávající smutní, kupující se raduje. IBM vyčkávala a koupila v pravý, ideální okamžik, což vůbec nezastírá finanční šéf firmy John Joyce: „Načasování této akvizice bylo excelentní“. Přeloženo do češtiny: „vyčkali jsme, až cena padla nejníž, a měli jsme nejpevnější nervy“.