V roce 1965 si Gordon Moore, legendární spoluzakladatel a pozdější ředitel Intelu, všiml zajímavé věci. Vypozoroval, že počet komponent na integrovaném obvodu se každý rok zdvojnásobí. Nebyl tehdy jediný s touto myšlenkou, ale jeho jméno se s ní spojilo díky článku, kde odvážně tento postřeh protáhl na delší období, než v té době integrované obvody existovaly. Odhadoval, že tento vývoj bude pokračovat nejméně dalších deset let do roku 1975.
No a o deset let později se ukázalo, že měl v podstatě pravdu. Moore v roce 1975 pro další období svůj odvážný odhad upravil na zdvojnásobení počtu tranzistorů zhruba každé dva roky. A po roce 1975 také vzniklo dnes známé označení „Moorův zákon“ (Moore's law). Samotný Gordon s tímto označením moc společného neměl, svou původní tezi bral spíš jako odhad a pozorování, které se nakonec stalo sebenaplňujícím se proroctvím.
Výrobci čipů, včetně Moorova Intelu, totiž brali toto pozorování jako ukazatel vlastního úspěchu – zda pokračují dostatečně rychle oproti konkurenci. Nesnažili se „Moorův zákon“ porušit nebo překonat, byl pro ně vodítkem správného přirozeného vývoje.
Logaritmický graf znázorňující časovou osu toho, jak se počet tranzistorů v mikročipech od roku 1970 do roku 2020 téměř zdvojnásoboval každé dva roky Zdroj Wikipedia, CC BY 4.0
Moorův zákon se ale v laické veřejnosti nakonec hlavně ujal jako snadno pochopitelné, stručné a logicky znějící vysvětlení dramatického vývoje čipů. Byť přesností nebo pravdivostí se raději nikdo nezatěžoval.
Ačkoli původně Gordon Moore své pozorování vztáhl jen na počet prvků na integrovaném obvodu, později se objevily modifikace ve stylu zdvojnásobení výkonu každých 18 měsíců, nebo stejné spotřeby na plochu čipu bez ohledu na počet tranzistorů.
Zpomalujeme
Dlouhá léta neustálé udržování Moorova zákona přiživovalo pravidelné zmenšování výrobního procesu tranzistorů. Vše se ale zpomalilo poté, co Intel nezvládl přechod na 10nm a TSMC narazilo do podobné zdi o pár let později a nyní hlavně optimalizuje 4nm proces, než aby exponenciálně dále zmenšovalo a opatrně nyní rozjíždí 2nm proces. Fyzika se prostě obelhat nedá a byť je pokrok stále možný, extrémně roste jeho náročnost.
Nvidia už pět let tvrdí, že hrubé zvětšování počtu tranzistorů není řešení, Moorův zákon už neplatí a propaguje využití umělé inteligence pro dosažení většího vnímaného výkonu. Ostatně nová generace grafických karet RTX série 50 nezměnila oproti starší sérii 40 výrobní proces a hlavně se zaměřuje na vyšší počet snímků s využitím dopočítávání přes AI. Počet tranzistorů je tedy podobný, ale plní různé funkce.
Pat Gelsinger z Intelu s názorem Nvidie nesouhlasil, ale vzhledem k tomu, že už není šéfem Intelu, protože se mu nepodařilo nakopnout výrobu, bychom mohli jeho odmítnutí brát spíš jako potvrzení toho, že Moorův zákon je dnes už opravdu mrtvý.
Ale to, že se už nezdvojnásobí počet tranzistorů každé dva roky, bychom neměli brát jako konec vývoje. Mnohem důležitější jsou dnes kritéria výkonu na spotřebovaný watt energie, optimalizace čipů na konkrétní úlohy a rychlost komunikace mezi jednotlivými uzly tvořícími počítač, ať je velký jako mobil v kapse nebo zabírá několik budov vzdálených tisíce kilometrů.
Možná tak bude trvat, než všeobecná média najdou nějaký nový pojem, který stručně, srozumitelně (byť možná nepřesně) popíše současný stav vývoje. Do té doby ale klidně mohou používat označení Moorův zákon a zcela volně si vymýšlet jaká hodnota se podle něj zdvojnásobí za jaké období. Gordon Moore ale umřel před dvěma lety, takže jim to vymlouvat nebude.