Srovnávací test M.2 NVMe SSD s kapacitou 2 TB. Parametry se zlepšují, ceny zůstávají

Přesně před rokem jsme prohnali velkým srovnávacím tetem SSD s rozhraním M.2 a s kapacitou dva terabajty. Za uplynulý rok se na trh dostaly nové modely SSD, avšak i tento trend zpomaluje: výrobci se zkrátka nemají v rámci výkonu kam posouvat, brzdí je limit rozhraní PCIe 4.0. Rychlosti okolo 7,5 GB/s ve čtení a 7 GB/s v zápisu zvládají SSD už několik let.

1 GB už je skoro za korunu, přitom rychlosti jsou extrémní. Srovnávací test SSD s kapacitou 2 TB

Současně se konečně na trhu rozšiřují nové platformy s podporou PCIe 5.0, pohled na šířku nabídky a konkrétní modely ale není radostný: PCIe 4.0 disků je na trhu zhruba osmkrát víc než těch s rozhraním PCIe 5.0. Ceny jsou přitom zhruba dvojnásobné: zatímco lepší 2TB modely z našeho testu stojí okolo čtyř tisíc, PCIe 5.0 novinky začínají na sedmi a půl tisících.

Pasivní chladič by měl být součástí těch nejvýkonnějších SSD. Ve střední třídě jeho absence tolik nevadí, nižší výkon znamená nižší zahřívání.

Samozřejmě SSD s PCIe 5.0 nabízejí rychlosti čtení a zápisu až okolo 12 GB/s, zásadní problém však spočívá v tom, že prakticky tuto rychlost příliš nepocítíte. Operační systém nebude startovat rychleji, aplikace nebudou startovat výrazně rychleji a ani hry se nebudou načítat rychleji, i když podporují DirectStorage.

Teoretickými zákazníky mohou být střihači videa a fotografové pracující s ohromnými objemy dat, tak rychlé paměťové karty ani rozhraní ale také neexistují. Laxní přístup k PCIe 5.0 dokazuje i fakt, že přímo výrobci řadičů zde poněkud zaspávají a vedle Phisonu E25 a Samsungu toto nové rozhraní spíše ignorují. Částečně za to může potřebný výkon: přehazovat data rychlostí 12 GB/s, včetně všech výpočtů nad nimi, zkrátka vyžaduje výkonné vícejádrové řadiče.

Tím jsme také odpověděli na otázku, proč v tomto testu PCIe 5.0 SSD nejsou – nemají pro drtivou většinu čtenářů praktické opodstatnění. Ušetřené tisíce se při stavbě počítače zkrátka dají investovat lépe. Za rok ale může být vše jinak a PCIe 5.0 se cenami přiblíží čtyřkám.

Ceny neklesají, ale už se uklidnily

Loňským testem se jako tenká nit táhl optimismus z výrazného zlevňování SSD. Dokonce jsme psali, že se cena za 1 GB blíží k magické hranici 1 Kč. To je minulostí, a zatímco loni stál 1 GB u nejlevnějších SSD jen 1,30 Kč, v tomto testu je to už 1,70 Kč. Mírně zdražil i high-end, ale rozdíly už nejsou tak velké a zdá se, že situace se na chvíli uklidnila. Nic ale nenapovídá tomu, že by se ceny SSD opět měly hnout směrem dolů, takže pokud potřebujete prostor pro svá data, s koupí nečekejte.

Současná nabídka SSD je poměrně pestrá. Jsme svědky příjemného posunu, kdy levnější SSD nabízí vynikající výkon. A to nejen v sekvenčních rychlostech, ale i při práci s malými soubory. Konkrétně Apacer a Goodram za 3 200 Kč doslova překvapí. Na čem tedy výrobce šetří? Často to jsou levnější a méně známé řadiče, kterým navíc nesekunduje čip s vyrovnávací pamětí (v případě modelů o kapacitě 2 TB činí její velikost obvykle 2 GB). Výrobci SSD tuto úsporu obešli a místo toho si ukousnou část operační paměti počítače – říká se tomu HMB (Host Memory Buffer) a v propagačních materiálech na to najdete chválu jako na revoluci v SSD. Aby ne, když už výrobce ušetří, musí to šikovně zamaskovat.

Lze absenci vyrovnávací paměti poznat na výkonu? U čistě výkonnostních benchmarků spíše ne, ale u benchmarků zaměřených na praxi (PCMark) je již rozdíl znatelný. Dá se také říci, že zde hrozí vyšší riziko ztráty dat v případě nenadálého výpadku proudu. Ale abyste rozdíl poznali při každodenní činnosti s počítačem, to rozhodně ne.

Levnější SSD však obvykle nejsou vybaveny pasivním chladičem a výrobce vám dá jen kratší, obvykle tříletou záruku. Pokud má ale SSD sloužit primárně pro ukládání ohromných současných her, anebo pro data, která jsou dále zálohovaná, pak i levnější SSD poslouží skvěle.

V případě PlayStationu 5 je situace jiná: ten totiž HMB nepodporuje a SSD si tak nemá kam odkládat dočasná data. Praktické testy opět ukazují, že na rychlosti nahrávání pozic to má sotva zanedbatelný vliv, nabízí se ale otázka, zda nedochází k vyšší míře opotřebení. To určitě ano, avšak zvlášť v případě herní konzole bude režim SSD takový, že se na něj najednou zapíše velký objem dat, který se následně pouze čte. Myslíme, že i zde dojde SSD dříve své morální než technické životnosti.

Co nabízejí dražší SSD

Dražší špičková SSD nabízejí obvykle maximální možný výkon v sekvenčním čtení a zápisu, proto jsou také vybaveny pasivním chladičem a výrobce přidá pětiletou záruku. Pohání je kvalitní a léty prověřené řadiče od výrobců Phison či Silicon Motion, případně jako u Samsungu řadičem z vlastního vývojového centra.

Za uplynulý rok jsme ani nebyli svědky nějakého zásadního zlepšení na straně paměťových čipů. Výrobní technologie se nyní zastavila na 232 vrstvách 3D NAND a používají je i nejnovější a nejrychlejší SSD s PCIe 5.0.

Naopak se zdá, že masivnímu nástupu odolávají paměťové čipy QLC, které ukládají čtyři bity na buňku. V letošním testu jsme žádné takové SSD nedostali a i pohled do nabídky odhaluje, že je výrobci příliš neprosazují. Není se čemu divit, snížení výrobní ceny nemůže být tak výrazné, jako při přechodu z SLC na MLC a na TLC, a tak i ceny SSD na trhu se liší jen v řádu nízkých stokorun, které stojí za to si připlatit. Rada je tedy prostá: nekupujte to nejlevnější na trhu a je velká šance, že budete s výkonem SSD spokojeni. Naši čtenáři ale vždy chtěli mít to nejlepší za rozumnou cenu, a od toho je zde náš velký test.