Nedávný únik informací o zřejmě několika milionech platebních karet opět nahlodal důvěru uživatelů v internet. Zvláště co se týká poskytování citlivých údajů. Dle rychlého průzkumu firmy Partner se 75 % nakupujících na internetu hodlá v budoucnu chovat mnohem opatrněji. Třetina z nich dokonce uvádí, že bude na internetu raději nakupovat méně, než měla předtím v plánu.
Škody způsobené zneužitím platebních karet na internetu přitom nejsou jen hysterickou reakcí na zprávu, že někde někomu něco ukradli. Jen počet obětí phishingu, tedy lidí, kteří přišli tímto podvodným způsobem o peníze a kteří to současně ohlásili, dosáhl počtu 2,4 milionu. Znamená to, že se jedná o jev masový, hrozící postihnout každého. Ostatně 13 % respondentů dalšího průzkumu říká, že se v jejich domácnosti tento podvod také vyskytl.
Raději na dobírku
Je zajímavé, jak se k tomuto problému staví čeští internetoví zákazníci. Na jedné straně projevují jakousi informovanost: dobře vědí, že na internetu něco takového hrozí. Na druhé straně si to ale kuriózně spojují s vlastními nákupy, které přitom jen v nepatrné menšině platí platební kartou. Naopak zcela převažuje dobírka nebo případný osobní odběr, tedy „platím, až když zboží fyzicky přeberu“.
Zatímco v typu nákupů už léta jasně převažuje nejméně riziková dobírka, ve všech průzkumech týkajících se nákupních zvyklostí uvádějí uživatelé internetu obavy o bezpečnost a strach z okradení. Konkretizovat je (tj. jakým způsobem by mohlo dojít k okradení nebo k něčemu jinému hmatatelnému) ale nedovedou.
Aby paradoxů nebylo málo, jsou to právě internetoví obchodníci, kteří sami platbu kartou příliš nemilují. Jde obvykle o discountové prodejny, ve kterých je jedno procento (či 2 %) poplatku pro kartářskou společnost dosti citlivé.
Hrozí další úniky informací
Nákupní, respektive platební zvyklosti na světovém internetu nedojdou změn zřejmě ani po zatím největším úniku dat platebních karet v historii. Ani v USA, ani v Evropě se dobírka („cash on delivery“, COD) příliš nepěstuje – vůbec cokoli, co znamená manipulace s větší hotovostí, už v těchto částech světa není v oblibě.
Platba dobírkou znamená, že domácnost musí mít pár set dolarů připravených v šuplíku. Dodavatelská služba, která bude vybírat peníze, pak bude chodící pokladničkou. Poněkud paranoidní strach z okradení (např. v západoevropských zemích podstatně méně častý případ než u nás) změně chování zabrání.
Nedávný únik informací nebyl ani první, a nebude bohužel ani poslední. Ukazuje navíc na hrozící nebezpečí centralizace a propojování databází: když už průšvih nastane, je pořádný. V tomto smyslu by měli být opatrnější i ti, kteří požadují, aby došlo k propojení nejrůznějších databází na úrovni státu, zdravotních pojišťoven a podobně.
Jistě si ihned představíme užitek, který to asi přinese. Ale stejně tak rychle nám musí „vstát na zátylku vlasy hrůzou“ při představě, že by tento komplex informací (týkající se například vaší osoby) někdo ze systému „vyháčkoval“.